Známé přísloví, že co se škádlívá, to se rádo mívá, zřejmě platí. Zpracovali jsme výsledky našeho dotazníkové šetření a ukázalo se, že pedagogové nejvíce bojují se vztahy ve vlastním pedagogickém sboru, tedy často s nejbližšími kolegy v kabinetu... Zároveň jsou pro ně kolegové ale i zdrojem největší radosti a povzbuzení. Předpokládáme, že ne vždy ti stejní ;-) Prostě mezilidské vztahy jsou klasicky nejtěžší disciplínou! Dotazník byl součástí posledního setkání pracovních skupin a odpovídalo celkem 41 respondentů. Následující graf ukazuje největší problémy, na které pedagogové naráželi v uplynulém 1 roce:
Druhým nejčastějším problémem bylo množství administrativy (ve výzkumu převažovali ředitelé a zástupci). Třetí příčku obsadil tzv. systém - tedy vše, co nemůže pracovník ovlivnit přímo (např. legislativní úprava, nevhodná poloha školy apod.). Na čtvrtém místě je sebeřízení (typicky zastoupené nedostatkem času).
Stejnou měrou potrápili pedagogy žáci a na šesté místo se prodraly problémy s financemi. Rodiče zaujali až sedmé místo, což vzhledem k tomu, jak často někdy slýcháme o problémech v komunikaci mezi rodiči a školou, není vůbec špatné.
Radosti
Co se týče radostí, které zažívala většina pedagogů na Krnovsku, tak jak už jsme zmínili, suverénně vyhrává radost z dobrého kolektivu, a to přímo o "koňskou délku"! Hned na druhém místě skončily úspěchy a rozvoj žáků, což jen dokazuje, že zde platí to stejné, co v případě kolegů - mezilidské vztahy hrají prim. I když v tomto případě, přiznejme si to, je v tom i kus vlastní stavovské hrdosti - co jiného než úspěch žáka je zároveň i úspěchem učitele? Rovněž třetí příčka potěší, protože inovace jsou něčím, co naše školství velmi potřebuje (zmíněny byly např. digitální technologie, formativní hodnocení, čtenářské inovace, Hejného metoda, badatelská výuka...). To, že žáci na sobě dokáží pracovat, potvrzuje na čtvrté příčce klima ve třídách. Ale a i pedagogové nespí a pracují na svém rozvoji, jak ukazuje seberozvoj na pátém místě.
Komunita (okolní společnost) na šestém a rodiče na sedmém místě jen potvrzují, že více než metodika výuky nebo vybavenost škol těší pedagogy samotná práce s lidmi.
A k čemu nám to všechno je?
Například k tomu, abychom si dokázali představit, jak člověka zatěžuje psychicky povolání učitele/zástupce/ředitele a co dělat proto, aby nevyhořel. Základní poučka o stresu praví, že zátěž nám nepřidává jen tzv. distress (tedy v pravém slova smyslu negativní stres), ale také tzv. eustress - tedy jakákoliv pozitivní událost, klidně i velmi radostná. Obojí nás zatěžuje. Chceme-li vyčíslit celkovou zátěž, pak musíme sečíst starosti s radostmi, a to ještě tak, aby se nám tematicky protínaly. Ve většině oblastí je to naštěstí jako podle zrcadla, ale našlo se pár kategorií, které jsme museli sloučit. Navíc jsme ještě vše nacpali do pouhých osmi hlavních kategorií a pro větší záživnost vytvořili tzv. budíkové grafy, které nám ukazují, jak moc v dané oblasti jedeme "na plný plyn" - ve smyslu radostí i starostí.
Představte si, že v každé oblasti můžete jet maximálně 100km/h. Závod může začít!
Nejméně nás zatížila oblast školského poradenství (péče o "jiné" děti ve smyslu nadání i handicapu). Téma se ozvalo opravdu jen okrajově. Je to určitě výzva k zamyšlení.
Druhá nejméně náročná oblast jsou tzv. tvrdé dovednosti, které prostě k výkonu každé profese patří a v našem výzkumu jde např. o DVPP (další vzdělávání pedagogických pracovníků - různá témata, předměty...) a tvrdé manažerské dovednosti (samotné odborné řízení školy - znalosti zákonů, postupů atd.)
Rodiče a komunita dokážou nastartovat pedagogy už k hranici "povolené rychlosti v obci" - tedy 50km/h. To pořád ještě není přes půl plynu a nezapomínejme, že jde o celkovou zátěž, radosti i starosti. Patří sem například otevřenost školy (spolupráce), spolupráce a komunikace s rodiči, činnost rodičovských klubů, povědomí o škole v očích veřejnosti...
Výuka a inovace nás stále nechávají pod hranicí 50km/h. Máme zde na mysli konkrétně problémy a radosti spojené s přímou výukou, zaváděním inovací a prací na metodách výuky.
Měkké dovednosti už nelze uřídit v obci, musíme vyjet na okresky! Patří sem např. rozvoj formou mentorinku, zvládnutí ředitelské akademie z MAP-I (poskytování zpětné vazby aj.), odvaha k lektorské činnosti, umění najít si kolegy k hlubšímu sdílení, ale také nezvládnutí organizace času (přetíženost), stres z termínů, tlak zodpovědnosti...
Žáci dostali pedagogy do opravdového tempa, ale ještě v limitu povolené rychlosti mimo obec. Patří sem jak úspěchy žáků, tak problémy s nimi, např. změna klimatu třídy (žáci zvládli zlepšit vztahy, komunikaci mezi sebou a týmovou spolupráci), úspěchy ve výuce a soutěžích, ale také agresivita, dlouhodobě problémoví žáci, špatné rodinné zázemí...
Kolegové dokážou vytočit náš tachometr nad povolený limit! V dobrém i ve zlém: např. spory s neustálými "negativisty", nespolehlivost, nedostatek nadhledu, ale na druhé straně také skvělý tým, výborné pracovní klima, úspěchy a posun kolegů...
Provoz a rutina nás doslova převezly! Doposud byly vždy až na druhém místě, ale nakonec se dostaly těsně i nad "lidi" a zatěžují nás nejvíce. Letíme rychlostí nad 100km/h a může za to jen běžný denní provoz... Rutinou myslíme např. zvládnutí technických, provozních, organizačních, administrativních a jiných věcí, které nemůžeme vždy ovlivnit podle svého přání a je neustále potřeba je kontrolovat, aby nám nezastínily samotné lidi. Provoz má sloužit lidem, nikoliv lidé provozu.